Papírová válka. I to patří k naší dobrovolnosti.

Mnoho z vás už jistě slyšelo hodně o našich akcích, zásazích, počinech. Mnohokrát jsme také rozebírali akceschopnost, k níž patří zejména kontrola techniky, školení, očista a údržba. Vedení jednotky však nepracuje jen na zbrojnici. Dobrovolnost neznamená, že nemusíme nic splňovat. „Dobrovolně“ jsme na sebe spíše přijali závazky. Řízení jednotky je srovnatelné s řízením malé firmy. U všech členů je potřeba hlídat a vyřizovat růžné náležitosti. Zdravotní prohlídky, účasti na školení, pojištění členů proti úrazu, proti poškození, jejich hmotná zodpovědnost. Školení bezpečnosti práce. Jejich oprávnění pro výkon funkce strojníka, velitele, pilaře. Zda oddýchali a mají platný průkaz nositele dýchací techniky. U strojníka zase oprávnění, a zda ujel během určité doby stanovené kilometry. U techniky především revize, funkčnost. Zda máme provozní náplně, palivo. Co je nutno opravit, vyměnit, zajistit. Co zvládneme sami, co předat odborné firmě. Hlídat STK a servis obecně.

Zavedením nového systému třídění odpadu v obci se zvýšila razantně možnost požáru takovýchto nádob.

Impulzem pro nový výcvik jednotky z oblasti odpadů bylo rozmístění kontejnerů na trávu, plast, sklo, papír i plasty. Kovové popelnice jsou také na ústupu a tak i běžný komunální směsný odpad spadl do naší teoretické části. Vstříc nám vyšlo také OZO Ostrava, dostali jsme k dispozici velký kontejner a popelnici. Tyto prostředky již byly vyřazené a poškozené. U nás však ještě posloužily k praktické ukázce. Důvodem k nácviku těchto situací je pak samotné chování nás lidí. Pro hasiče je hašení kontejnerů rutina, která se může vymknout. A s nárůstem jejich počtu (místo „hnízd“ má teď každý popelnici doma) jsme museli i my reagovat. Na popelnici nic nezachráníme, shoří anebo se poškodí strašně rychle. Ale problém je s náplní uvnitř, či přítomností popelnic samotných u hořlavých předmětů. Při hoření vznikají toxické zplodiny, proto je nutné použít dýchací techniku. Jedná se o požár, při kterém vznikla někomu škoda (vlastník popelnice) a vše se vyšetřuje. Proč tedy ale ten rutinní požár nacvičujeme? Kvůli neopatrným lidem. Není problém dát v zimě žhavý popel do zelené popelnice, která je vyrobena z plastu. Na silvestra zase rachejtle. Do papírového stačí odhodit nedopalek, třebas i schválně. Dlouho ložená tráva může způsobit samovznícení. Do popelnic, které hoří, jsou lidé předtím schopni dát plechovky, spreje, barvy. Tato žhavá rozteklá hmota po explozi může skončit v obličeji hasiče. Při rutinním zásahu. Ke kontejneru nemusí být vůbec přístup díky zaparkovaným autům, např. právě u příležitosti hrajícího se fotbalu na hřišti. Popelnice lidé dají k polystyrenovým fasádám, HUPkám, dřevěným plotům. Parkují u nich hned svá vozidla. Někteří jsou schopni hasit plně rozvinutý požár zahradní hadicí a zranit se. Někteří jsou schopni volat hasiče na dým v malém odpadkovém koši, který stačí zalít vodou. Oproti tomu někteří naopak odtlačí zbývající popelnice a zmenší tak škody. Jiní zavolají na tísňovou linku a zase jdou zpátky spát. Protože i my lidé jsme různých povah a schopností. V další části výcviku hasiči vyprošťovali, a to opět z kontejnerů. Na textil, ale hlavně na elektroodpad. Zde asi tušíte, která sorta společnosti do takovýchto kontejnerů chodí nakupovat. Hasiči tak trénovali co nejlepší způsob vyproštění uvízlé osoby z nádoby. Posledním dějištěm výcviku pak byla louka za obcí. Zde hasiči poškozené kontejnery opravdu zapálí, aby viděli, za jak dlouho shoří, jak rychle, dávali pozor především na „tekutý“ plast a prakticky tuto rutinu zvládli. Rutinu, která může mít i bolestivé následky.

Na požádání vedení školek dobrovolní hasiči prezentovali svou techniku v centru obce.

Tyto akce vždy bývají úzce svázány se dnem dětí. Letos školky zvolily datum přímo 1. června, které vycházelo na pátek. Zakončení týdne si tak děti ze školek „církevní“ a „Liščat“ užily společně se zdejšími hasiči. Jelikož se nám tento systém spojení exkurzí školek osvědčil již minulý rok, přistoupili jsme ke stejnému průběhu i letos. Změnila se pouze lokalita setkání. Zvolili jsme centrální louku v obci. Obě mateřinky to sem mají na půl cesty k sobě a hasiči zde mohou ustavit obě vozidla. Navíc je louka prostorná pro ukázky s vodou a zároveň jsou děti stále na očích. Po deváté hodině ranní tak šestice hasičů dětem přivezla obě vozidla. Ty již čekaly v úkrytu billboardu, který všem poskytoval úlevu před pálícím sluncem. Již od samého přivítání se děti vzorně zapojovaly do diskuze. Hasiče již nejedenkrát viděly. Přesto jsme pro jistotu věci ale zopakovali, jaké události hasiči vlastně řeší a kam zavolat. Dětem byl formou zábavy také představen plně ustrojený hasič. To aby se ho nikdy nebály. Byly jim vysvětleny jednotlivé části ústroje hasiče, proč jí má a před čím je tím chráněn. Hasiče i ústroj si opět mohly osahat. Ústroj a další výbavu pak rovnou vyzkoušet. Ukázky pak nebraly konce. Skupinka nosila kamarádku na nosítkách, zkoušela tíhu dýchacího přístroje, zkoušela helmu. Všechny však vyhlížely zlatý hřeb. V parném dni mohly děti vystříknout vodu z hadice a poté se krátce vystavit dopadajícím kapkám. Společné setkání završila společná fotografe všech zúčastněných, a po tradičním zahoukání hasiči odjeli.